No....JET LAG

Jak jsme si mysely. . . že na nás vůbec nedolehl jet lag. Vstávaly jsme "normálně" ve 13h, původní plán: práce-muzeum-pláž-oběd-nákupy jsme musely osekat.

Když jsme se úspěšně vykopaly z hotelu kolem 13.30, vydaly se najít naší kancelář. Tu jsme po menších obtížích s orientací, neboť jsme zcela nepochopili číslování na ulici, zdárně našly a navštívily. Po milém přivítání jsme se velmi rychle vypakovaly ven, zděšení jsme dlouho rozdýchávaly. Polopracující polospící personál, temné a malé místnosti (jak tohle vydržíme??)

Po cestě zpět na hotel jsme zastavily a občerstvily u Starbucks, kde jsme využily schopného wifi připojení. Je tady poměrně problém potkat kávu ala espresso, pokud nejste v turistické oblasti. Těsně před ubytováním jsme zahnaly žízeň čerstvý džusem, který nám připravila paní, která byla unešená z našeho světlého evropského zjevu.

Den jsme si zpříjemnily milou procházkou na pláži, vjezd je zpopletněn, což je zde běžné cca RP2K - přibližně 4 Kč a vjíždí se skrze bambusovou závoru, kterou okupoje asi 6 místních chlapců přepočítavající bankovky v ruce.

Po obědě ve Warungu (opět, kde jinde :D ) jsme se, vydaly pracovat do Susherie (zas a znova), kde je schopný wifi signál. Daly jsme si kávu a zůstaly jsme i na večeři, mají opravdu fenomenální kuchyni. Majitelka nám doporučila nákupy na sousední ulici v Semyniaku, tak jsme vyrazily na obhlídku, ale bylo již po 20 h a většina obchodů měla zavřeno. V Kara Residence jsme daly ještě rychle pár bazénků na svlažení. Následně dojel náš balijský známý Made s celou rodinou a klábosili jsme. Daly jsme mu ochutnat českou slivovici a domlouvaly se na další záležitosti se kterýma nám pomáhá, jako je nákup nových helem. Po pár panácích doufáme v souvislý a klidný spánek, máme v plánu vstávat následující ráno v 9 h. Držte pěsti. Věříme si že to zmákneme. . .