potkali jsme slony a mnoho dalších zážitků
Ráno hurá na zpáteční loď a do hotelu a dlouhý přesun do Lahad Datu. Cesta je zdlouhavá, ne v dobré kondici. Potkat po cestě záchod je docela velkým problémem. Nakonec vše zvládáme a úspěšně ve 12 hodin dorážíme na letiště do kanceláře přírodní rezervace Tabin. Po předchozí rezervaci se úspěšně zapisujeme, platíme a venku už nás čeká auto se dvěma spolucestujícími, se kterými vyrážíme na nevšední dobrodružství do deštného pralesa. Čekají nás dvě noci v divočině, plně naplánované s osobním průvodcem. Dvě hodiny se drkotáme po nezpevněné cestě až dorážíme do areálu, kde je zázemí parku. Ubytování pro turisty je buď v malých chatkách pro 2 osoby u řeky nebo Hill lodge umístěné v kopcích pro 4. Překrásné pokoje s úchvatným výhledem. Je tady o nás postaráno jako o ty nejcennější hosty. Vše je v přírodním stylu a nic nenarušuje řád místní krajiny. Jako první výprava je pěší turistika do kopců na Mad vulkano aneb sloní stezka.
Sloni jsou tak plaší, že jsou viděni v průměru jednou za rok. Jakohlavní poučku dostáváme nefotit je s bleskem. V roce 2011 zde německého turistu jeden slon zabil a všechny to moc mrzí, jelikož to kazí reputaci tak skvělému a jednomu z poslednímu přirozenému místu k životu tak ohroženým a unikátním zvířatům a rostlinám.
Stezka vede 3,5 km do kopce. Na cestu si máme vzít pláštěnky, gumáky - kvůli výskytu hadů, vodu, dlouhé kalhoty a tričko nejlépe černé nebo zelené barvy. Musím přiznat, že jsme nejspíše podcenili přípravu. V době kdy jsem plánovala, celá nadšená snímky z internetu, jsme si neuvědomila, že bychom potřebovali nějakou výbavu a navíc naši spolucestující nám to neustále předkládali na odiv. Byli pečlivě a dokonale vybaveni. Softshelové kalhoty a košile z prvotřídních materiálů, čelovky, trekkingové boty a návleky proti pijavicím . . . šlo vidět, že vědí co nás čeká. Já jsem se statečně tvářila že vím o co jde, ale přiznávám že tento plán se trochu vyvrbil až na místě a tak jsme se museli poprat s tím co jsme měli. Tedy obyčejné tenisky, legíny a trička. Ty fosforových barev jsme raději nechali v kufru a vytáhli jsme kousky s černou barvou, kterých jsme měli pomálo. Bílá patří k oblíbené barvě v naší rodině.
Obuli jsme žluté gumáky a vyrážíme za průvodcem do kopců. Po cestě se neustále rozhlíží po živočiších a stopch všude okolo. Ukazuje nám orangutaní hnízda, stopy po slonech a sem tam i nějakého ptáčka. Cílem je Mad vulkano, kde je bublající bláto s blahodárnými účinky. Je nám doporučeno namazat si ho na pokožku. Po zpáteční cestě vypadáme jako čuňata, ale jsme spokojeni že jsme to zvládli i když jsme upoceni z dusna a vlhka. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to. V dnešním dni nás čeká večeře a po večeři se jede na noční safari. Jelikož jsme v areálu sami je s našimi spolucestujícími, pár z Anglie, užíváme si zvuků přírody a personálu poletujícího okolo nás. Po večeři sedáme na korbu automobilu a vydáváme se na průzkum okolí. Průvodce a jeho pomocník osvětlují, pomocí reflektorů napojených na baterii automobilu, stromy a hledají spící ptáky a bdělé noční lovce. Záhy pár zvířat spatříme a prohlížíme si je za pomocí dalekohledu. Stromy jsou zde vysoké okolo 100 metrů a ptáci pospávají v jejich korunách. Žasneme nad zbarvením zoborožců a jejich majestátností. Vidíme různé druhy sov, opic a také orlů. Je to paráda sledovat takhle zvířata sice na dálku ale v jejich přirozeném prostředí a to i laici jako jsme my. Večer plni zážitků a prožitků padáme únavou a těšíme se co asi uvidíme zítra.?
Brzy ráno po snídani vyrážíme na další pěší výpravu. Gibboní stezka, opět dlouhá procházka s pozorováním přírody a na závěr koupáním v jezírku pod vodopádem. Ve chvíli kdy vstoupíme do vody, vypadá naše kůže jako ze seriálu the simpsons. Do cíle jsme opět dorazili kompletně zpocení a tak koupel přijde vhod. Je velmi osvěžující a příjemná. Horší se pak zase zpátky nasoukat do těch propocených triček a kalhot. Po obědě máme krátkou siestu a těšíme se na slíbenou horkou lázeň chodidel. Směsice bylin překrásně voní a škoda že celá procedura trvá jen 20 minut. Těsně před koncem začíná pršet, vlastně lije jako z konve. Namazané omlazené nohy nazouváme do sandálů, oblékáme poprvé pláštěnky a hurá zpátky do jídelny. Všichni ( nová početnější skupinka dorazila ) sedí v jídelně a čekají až se počasí umoudří, aby mohli vyrazit na průzkum. Chvilku před soumrakem přestává pršet. Vyrážíme na safari ještě před setměním a tentokrát jsme velmi úspěšní. Pozorujeme spoustu překrásně zbarvených ptáků, opice, cibetky, třicetičetné stádo divokých prasat a za odměnu, nejspíše protože jsme si moc přáli, potkáváme stádo slonů. Je už sice pošmourno a sluníčko už zapadá, snímkujeme a natáčíme. Tohle je jedinečný zážitek a i náš průvodce je rozrušený. Po cestě zpátky nám vykládá, jak číňané zde jezdí lovit zvířata a prodávají je do Číny ke konzumaci nebo na medicínu. Jejich oblíbenci jsou jak orangutani, sloni tak i nosorožci. Je mu z toho při vykládání příliš smutno a není se čemu divit. Jsou to všechno obdivuhodná zvířata. Dojíždíme zpátky a domlouváme se na posledním zážitku a to noční procházka okolo centra.
Cesta je dlouhá asi 40 minut. Potkáváme spící ledňáčky a divoké srny. Docházíme opět v apartních gumáčcích zpět a tímto naše dobrodružství končí. Další den je odpočinek a následný odjezd zpět do Lahad Datu. Moc za všechno děkujeme. Tyto jedinečné zážitky se nám pevně vryly do paměti a myslím že to bude přesně první vzpomínka na Borneo. Na ten zelený ostrov plný krásných a tak specifických zvířat.
Ráno po snídani ještě máme malou video prezentaci, o parku, zvířatech, pozorování a podobně. Sepisujeme si seznam všech zvířat co jsme zde viděli a že jich nebylo málo. Video prezentace končí vítězoslavně tím, že velké firmy na palmový olej sponzorují a stojí za podporou zachování tohoto obdivuhodného kousku planety, ale kdyby nebyla příčina, nebyl by důsledek. Přijde mi to jako zbytečné naparování, bez kterého by se to jistě obešlo, ba naopak chtělo by to větší pokoru, ale to je asi mimo nás smrtelníky. Jak jsem již zmínila, peníze vládnou světem a tak aspoň „díky bohu“ za kousek správné investice k zachování dědictví nejen pro naše děti, ale hlavně pro ta další pokolení, aby tato zvířata a rostliny nezůstaly jen vybledlé na papíře s poznámkou - tyto druhy již dávno vyhynuly díky zásahu člověka kvůli vydělání peněz a pošetilým výdělkům.
Naše dovolená na Borneu se pomalu blíží ke konci, to nejlepší z nejlepších v provincii Sabah jsme shlédli a přebývá nám jeden den. Nemáme ubytování a tak po naložení auta zvažuje co dál. Na příští noc máme zarezervované ubytování v Bike and tours v Lahad Datu, jedeme tam , abychom si pobyt prodloužili o jednu noc. Přijíždíme na místo a milý pan hostitel původem ze švýcarska nás vítá. Domlouvám se o prodloužení a on nic nenamítá, jen že mají malou oslavu a že je tam trošku divočeji. Nabízí nám kávu a abychom chvilinku sečkali. Přichází s koláčkem a že již je náš pokoj k dispozici a debatujeme o tom co máme v plánu. Nabízí nám výlet na potápění, jelikož na blízkém pobřeží se žádné pláže nenacházejí. Den trávíme u bazénku a ještě se domlouváme na tradiční večeři v Malajském stylu na poslední večer. Všichni jsou zde moc milí včetně jeho ženy Tishy a dokonce nám přijdou k bazénku zazpívat jakousi chytlavou melodickou písničku. Moc se nám tady líbí a skvěle si užíváme pohodovou atmosféru. Ptám se na doporučení na večeři. Vydáváme se proto do města a libujeme si na rybě a mořských specialitách.
