přírodní vlivy
Započalo období dešťů. Spustily se vlny přílivového deště a objevilo se zemětřesení
Lijáky rychle přijdou a zase rychle odejdou. V noci nám spánek doprovázejí blesky a hromy. Příroda si to takhle zařídila. Zatím co doma vládne mrazivý čas s padajícím sněhem, tady jsou stále tropické teploty doprovázené teplými dešti. Někdy trvá déšť deset minut jindy třeba dvě hodiny, nebývá to týdenní záležitost jako u nás a to je moc fajn. Každý den svítí sluníčko a to nabíjí baterie usídlené v našem těle.
Deště přicházejí tak rychle jako někde na horách. Děsivé mraky plné vody spouští svou očistu a na zemi se tvoří v kaluže, řeky a někdy i jezera. Sotva si na motorce stihnete nasadit rafinovanou pláštěnku, už stojíte po kotníky ve valící se vodě. Cesty se proměňují na řeky, které mají vlny z projíždějících aut a motorek jako mořská hladina, jen s jiným barevným nádechem. Teplota vody je okamžitě ohřívána vyprahlým asfaltem a proto se stává velice příjemné čekání na semaforu. Jen řidiči musí být více opatrní, přeci jen není lehké řídit motorku ponořenou patnáct centimetrů ve vodě navíc vedle aut odstřikujících proudy vody kolem sebe.
Chytrý systém pláštěnek je vymyšlen tak skvěle, že jediné části těla smáčené deštěm jsou ruce a chodidla. Proto je možné se bez problému a v suchém stavu dopravit v lijáku kam je jen třeba.
Není to jen déšť se kterým se člověk musí v Indonésii potýkat. V nedávných dnech okolo půlnoci se zde vyskytlo zemětřesení. Ve chvíli kdy se zem otřásá, člověk se vyleká. Po sekundě je mu naprosto jasné s čím se zrovna potýká a v další neví co má dělat. Situace v pyžamu v noci, kdy je slyšet třepoucí se okenní tabule, vrzající krov a pod Vámi cítit vibrující postel, je opravdu velmi, věřte mi velmi nepříjemná. V momentě vám proběhne hlavou spousta myšlenek, jestli máte popadnou něco přes sebe a utíkat ven, nebo raději ne, kam se schovat a podobně. Po patnácti sekundách je po všem, ale třes v těle z pulzujícího adrenalinu přetrvává ještě dvojnásobnou dobu.
I když se nejednalo o zemětřesení s fatálními následky, přesto tuhle silnou vzpomínku a nepříjemný pocit nikdy nezapomenu.
P.S.: máme to tady barvité
P.P.S.: ale i tak každý den vyjde sluníčko a posílá svou energii.
