Canggu - Tanah Lot temple
Víkend plný zážitků je za námi a my zpětně vzpomínáme co jsme zažily.
Ještě v pátek večer jsme zažily první přívalový déšť na cestě ze cvičení na ubytování. Ani nepromokavé bundy nepomohly! S vidinou brzké večeře jsme po cvičení večer nasedly na skůtra a mířily domů. Po pár prvních metrech žačalo krapat, což je tady teď běžné, my jsme přes to v cestě pokračovaly. Po chvíli spustil přívalový déšť. Oblečeny do nepromokavých bund jsme dojely na ubytování kompletně mokré. Tekla z nás voda jako by jsme zrovna vylezly z bazénu. Místní hlídači se nám smáli a my si připadaly jako vodnice. Neklesaly jsme na mysli a po důkladném ospršení jsme opět vyrazily ven, avšak už bez deště. Unaveny po práci a cvičení jsme brzy ulehly do postele a těšily se na sobotní výlet.
Sobotní ranní počasí se nejevilo úplně jako příznivé k celodennímu výletu. Po běhu a plavání jsme posnídaly spoustu ovoce (jako každý den) a připravily se na cestu na další místní chrám Tanah Lot temple.
Po cestě jsme se zastavily u cesty s nápisem: free wifi, coffe, Just Warung. Z venčí nebylo možné přes veškerou zeleň rozpoznat o jaký podnik se bude jednat, ale hned po vkročení dovnitř jsme pochopily, že lépe jsme si vybrat nemohly. Nádherná kavárna obklopena rostlinami, sršící vodou, sochami, poletujícími motýly a kouzelnou atmosférou. Posezení bylo pod bambusouvými stříškami s výhledem na rýžová pole. Překrásné místo nám připadalo stvořené jako pro meditaci. Pochutnaly jsem si na kávě, probraly důležitá témata a pokračovaly jsme dál v cestě.
Projížděly jsme mezi rýžovými poli s výhledem na dalekou sopku, až jsme dojely k pobřeží, kde se tento chrám nachází. Tanah Lot temple je umístěn kousek od pobřezí na malém ostrůvku. Avšak my jako turisté tam nemáme přístup. A tak jsme si udělaly nějaké památeční snímky i když nebylo moc co fotit. Na fotkách na internetu ostrov zářil všemi šklálami barev, my jsme viděly pouze odstíny šedé a vlny se zvedaly tak vysoko, že jsme si chvilkami připadaly jako na konci světa. Všude kolem číhali fotografové s tiskárnami v kapse a chtěli nás fotit. My jsme se však nenechaly, ale pro velký úspěch jsme opět podlehly na otázku: can we have a foto with you? od asijských turustů. I hned po tom, co si nás nejprve chtěli vyfotit na tajňačku. (Místní si nás fotí například i na křižovatce, když stojíme na červenou. Z auta na nás pokřikují a smějí se. Možná jsme si za to focení měly vybírat peníze, třeba by nám to vyšlo na nájem.) Pochodily jsme po okolí, viděly jsme neuvěřitelně velikého netopýra a obtloustlé cibetky!
Jooo a ještě k praní. Nejspíše z toho uděláme příběh na pokračování, protože moc jste na nás nemysleli. Večer jsme se stavily se třemi plnými igelitkami mokrého prádla do místní laundry (prádelny - zkoušíme nové podniky), ale po dlouhém vyjednávání (ruce nohy) odcházíme s neúspěchem domů - pokazila se jim váha!!!
Už opravdu nevím v čem tady budeme chodit, jestli to takhle půjde dál...
Tento den se již dále nic speciálního nestalo a tak po lahodné večeři a ukrutné bouřce jdeme spát.
Ps.: Balijský jogi se vyděsí, když holkám z Evropy při protahování křupou záda.
Pps.: Cvičme pravidelně!
