Tegenungan waterfall_Eco Neighborhood
- M + L
- Feb 23, 2016
- 3 min read
Ranní běh, balení a hurá může se jet. Nedělní výlet byl v duchu toho sobotního.
Díky půjčenému autu cestujeme do vnitrozemí, déšť nedéšť. Rychlost udává stav silnice a ve městech míra zaplněných ulic, jízda autem je kolikrát adrenalinový zážitek. Pro nás je zásadní, že jsme v suchu. Vyrazili jsme opět směrem Ubud vyzkoušet Ibu Oka, zase však neúspěšně. Prohlédli jsme si aspoň přípravnu, pozdravili prasátka a šli se najíst jinam.
Ale ještě předtím jsme jeli na vodopád s názvem Tegenungan waterfall. Lehce jsme po cestě zabloudili (díky špatné adrese na internetu), ale zároveň jsme se dostali do The Taman Petanu Eco Neighborhood in Ubud Bali. Prozkoumali jsme celý areál, vodopád jsme nenašli. Za to jsme poznali Centrum udržitelného rozvoje a ekologického stavění na Bali, jedná se o jednen z prvních areálů tohoto druhu na Bali. Po desetiminutovém prohledávaní okolí jsme narazili na první lidi. Rodina, která si v parném vedru užívala koupání v bazénku. Ptali jsme se zda-li by nám nemohli pomoci, ale říkali že nevědí kde se vodopád nachází.
Vydali jsme se zpět k autu a narazili jsme na office a správkyni, která nám povykládala o zdejším bydlení o výzkumu co provádějí a o majitelce Kanaďance Petře Schneider a její organizaci Alam Santi, se kterou nás později seznámila. Koupili jsme si od ní na osvěžení pivo a zeptali se, zda si můžeme jít zaplavat. Neměla s tím problém a tak jsme skočili do eko bazénku se zlatými rybičkami a báječným výhledem do okolí. Voda teplá, sice trochu smrděla jako ryba, ale ne přehnaně. Naspod bazénku byly kamínky, které perfektně promasírovaly nohy a na druhé straně bazén končil přepadem tak si člověk mohl odpočinout na okraji a kochat se výhledem do přírody v okolí. Přenádherné.
Po půl hodině koupání nás opět vyhnaly ven černé těžké mraky a následně déšť. S majitelkou jsme si prohlédli zdejší ubytování a informovali se na její pohled na ekologii. Rozloučili jsme se, posbírali brožurky a domluvili jsme se na spolupráci na projektu na kterém pracujeme v ateliéru.
Pokračovali jsme dál v hledání vodopádu. Sice pršelo, ale věřili jsme že brzy přestane. Vjíždíme do areálu plného lidí. Ano tady jsme už správně. Platíme vstupné Rp 10K (20Kč) a postupujeme s davem a déšť ustupuje. Z dálky je pohled na vodopád ohromující. Široký proud vody řinoucí se mezi zelení korun tropických stromů.
Sestupujeme do údolí. Schody mají opět rozdílnou výšku i šířku, některé svou výškou připomínají spíše vzdálenosti stupínků na žebříku. Je to tady jejich místní specialita a my se tomu pokaždé divíme. A to nejen venku, ale je to běžné i v interiérech. (tak jako chůze v davu vlevo – nejen na schodech). Blížíme se k vodopádu, kde se koupe hromada lidí. Všichni chtějí ulovit svůj soukromý digitální zápis do svým mobilních telefonů či digitálních fotoaparátů. My samozřejmě také. Cvakneme párkrát spouští a odcházíme. Stačilo. Viděli jsme a můžeme jít a tak opět se divíme, teď snad ještě více při stoupání nad provedením schodů a vracíme se k autu.
Následuje Ubud, kde vyhlášené baby guling měníme za rybu se šlehaným bramborem, kuřecí burger a thaiské nudle. Zapíjíme to kávou a s přecpanými břichy míříme na pláž do Sanuru. Cesta trvá asi hodinu a tak přijíždíme a pláže jsou už skoro prázdné, začíná se stmívat. Nasajeme čerstý vzduch, smočíme nohy v teplém moři a jedeme domů. Zítra je taky den a to hlavně ten pracovní. Vrátit auto, nakoupit svačinky a snídaně, dát si pár panáčků české slivovice (kdyby náhodou) a jdeme spát.
Ps.: Máme rádi, když zabloudíme a otevřou se nám nové obzory.
Pps.: Lenkám vše nejlepší k svátku!
Comments