Canggu a Satresna Festival
Sobota probíhala v duchu odpočinkovém.
Kluci z čech (sousedi přes bazén) se vrátili z výletu na ostrůvky Gili a během deštivého dopoledne nám vykládali o šnorchlování se želvami.
Jakmile ustal déšť vydali jsme se prozkoumávat další území ostrova. Vydali jsme se směrem na západní pobřeží na pozdní oběd do vyhlášeného podniku Old man's a posléze na pláž do Canggu. Opět vynikající kuchyně, ale ceny poměrně vysoké. Chill outové místo plné surfařů, pohodové atmosféry a příjemné hudby. Okukujeme surfaře začátečníky, jak se plácají nejdříve na souši a pak ve vlnách. Máme v plánu také zkrotit zdejší vlny, takže nějaká lekce pro začátečníky nás taky brzo čeká. Po dechberoucím západu slunce, vynikající čokoládové zmrzlině a večeři v Old man's se vracíme v tom nejkrutějším slejváku domů. Den zakončujeme brzy posledním panákem slivovice z čech a hovory s přáteli a rodinou.
Nedělní budíček byl nezvykle brzo ráno, vstávaly jsme ve stejný čas jako do práce. Naším jediným přáním bylo dát si pořádné KAFE, ale slíbily jsme svou účast na festivalu, tak jsme nastartovaly skůtra a zamířily do města Denpasar do Art centra. Vjely jsme do areálu a zase nás zkásli na parkovném. Zaparkovaly jsme motorku a vstoupily jsme hlavní bránou skrz otevřenou čelist do dutinu ústní z papíru vyrobené lebky. Setkaly jsme se s naším šéfem a ostatními členy skupiny, kteří nás poslali vybrat si tričko s nápisem MALU DONG. Tričko hráškově zelené barvy s potiskem na zádech s plačícím smajlíkem a nápisem v překladu styďte se.
Jelikož to byla pilotní akce skupinky dobrovolníků, starajících se o ekologii na Bali, nebyly zde připravené žádné odpadkové koše a museli jsme je sami vyrobit z černých igelitových pytlů a kousku drátu k tomu. Na vytipovaná místa jsme tyto provizorní koše společně umístili.
Hosté postupně přicházeli. Všichni vypadali jako ti nejkrutopřísnější motorkáři a paradoxně všichni (skoro) přijeli na skůtříku. Reggae hudba jejich drsné stylizaci moc nepřidala. Největší pecky Boba Marlyho dokresloval všudypřítomný zvuk drnčících tetovacích stroječků. Pod přístřeškem, který původně vypadal jako jídelna, byla největší koncentrace soutěžících z tetovacích studií. Z počátku se zdálo, že počet tatérů versus počet tetovaných byl několiknásobně větší. Dokonce se nás ptali, zda-li my nechceme také nějaké a slibovali tatoo for free (ZDARMA). Raději jsme odmítly, nepochybovaly jsme o jejich schopnostech, ale se skůtříkem na stehně jsme skončit opravdu nechtěly. Dobře a levně jsme se občerstvily. Pomohly jsme dobré věci, několikrát jsme obešly areál, posbíraly jsme pár odpadků a ukázaly místním využití košů. Vyfotily se pro další propagaci skupiny a s novým propoceným tričkem ve 14 hodin opouštíme areál s pozvánkou na každonedělní úklid Mertasari beach (území jenž řešíme v kanceláři). Slíbily jsme, že se připojíme jindy (máme to doopravdy v plánu).
Zničené vedrem jsme měly před očima jen pláž a koupání v moři. Vydaly jsme se na nejbližší pláž do Seminyaku, zařádily jsme ve velkých vlnách a pak jsme si užívaly panoramat zapadajícího slunce za poslechu živé hudby.
Ps.: Někdy si připadáme jako v kýčovitém filmu s kokosem v ruce leháro pod slunečníkem posloucháme kapelu při západu slunce...
Pps.: Tohe klišé musíte zažít . . . je to nepopsatelné
Ppps.: Někdy nás natáhnou, ale to tady k tomu patří!
