Home office a rybí hody na pláži

---

Tento týden pracujeme z domu (home office). V pondělí začínáme pozvolným pracovním tempem v nové kanceláři u bazénu, kterou jsme si velmi oblíbily. Poobědová káva se podává na baru přímo v bazénku. Na všudypřítomný servis si zvykáme okamžitě, kokos k lehátku, dobití mobilního internetu za 5 min. nebo zajištění krabičky aspirinu za 12 Kč a s úsměvem na tváři. To vše a mnohem více zajistí ochotný personál hotelu Grand Balisani Suites Hotel.

Co více si přát....

Do tohoto hotelu jsme se dostaly zahradní brankou ze strany od moře. Prvně jsme si myslely, že se jedná o zařízení, které má svá nejlepší léta už dávno za sebou. Bazén není úplně trendy, avšak stále opečovávaný aneb v dobré kondici. U bazénu leželo pět a půl lidí a z toho my jsme extrémně snižovaly věkový průměr. Tipujeme to na německé penzisty, kteří sem přijeli odpočívat. Jeden z nich zahalen do velkých černých brýlí s obličejem plným náplastí budil dojem, že v místním kluzkém vykachlíkovaném bazéně nejspíše upadl. Ve skutečnosti když procházel kolem nás, měl tělo samý šrám. Zeptali jsme se, co se mu stalo, vypadalo to na vážnou nehodu na motorce a „proklábosili jsme odpoledne„.

Muž jménem Franco Cavalli, pocházející ze Švýcarska, plynule hovořící 5 jazyky a obchodující s celým světem. Pečlivě jsme naslouchaly jeho vyprávění. Čím více jsme jej poznávaliy, tím více nás sedmdesátiletý děda udivoval svým elánem a optimismem. Jeho skutečným věkem jsme byly šokovány.

Další den jsme se potkali znova u bazénu s „dědou Cavallim“ jsme si dali kokosový ořech, podebatovali o švýcarských čokoládách, českých vínech a o jídle. Domluvili se, že vyrazíme na společnou večeři. Vydali jsme se do vyhlášené rybí restaurace Menega Cafe v Jimbaranu. Restaurace se specializuje na přípravu mořských plodů grilováním na kokosových šlupkách. Jenž jídlu dodá specifickou lahodnou chuť. Do restaurace se vstupuje přes kuchyň s vysoko šlehajícími plameny, plnou hustého bílého dýmu. Před kuchyní je řada akvárií, ze kterých na vás koukají různé druhy mořských živočichů, vše je čerstvé a většinou i živé. Stačí si jen vybrat . . . a ukázat prstem. Ujal se nás místní personál a provedl nás skrz restauraci až k úplně poslednímu, předsunutému stolečku na pláži, na speciální objednávku našich místních přátel. Měli jsme rezervaci na nejlepší stůl – tímto děkujeme Mimi Pelikán a jejímu téměř choti. S výhledem na moře, světelnou šou bouřky v dáli a vytížené letiště jsme zažívali gastronomické hody doprovázené vtipnými historkami ze života Franca. Večer jsme zakončily lahodnou margaritou se solí. Následující den jsme se s Francem rozloučili, vrací se zpátky domů do Evropy.

---

Vyzkoušeli jsme místní taxi třemi způsoby a doporučujeme jízdu na taxamert. Výjde to nejlépe a víte za co platíte.

Ps.: Někdy je přínosné mluvit i s cizími lidmi.

Pps.: Jsme moc rády že jsme se zakecaly u bazénu. Byla radost poslouchat veselé historky a hlavně zajímavé povídání o zážitcích z obchodních cest a životních zkušenostech. Některé situace z vyprávění byly pro nás nepředstavitelné. Jak moc se svět za pár desítek let změnil?

I děda Franko vypadal, že je naší společností potěšen. Kolikrát stačí jen naslouchat.

Ppps.: Děkujeme za milou společnost! Těšíme se na příští setkání třeba v Evropě...