Velký pátek Křížem krážem Poloostrovem Bukit

. . . Je volno nejen v česku, ale i tady na Bali . . .

Pláž Gunung Payung patřila do záložky tajných pláží, dnes však už při příjezdu zaplatíte malé vstupné. Nově budovaný příjezd, včetně golfového areálu, neodpovídá svým měřítkem malé malebné pláži.

Po příjezdu na parkoviště vás přivítají opice a místní stánkaři pokřikující Young coconut? Beer? Water? ... Butiful...Vstup na pláž je budovaný nově vyfrézovaným průchodem ve skále, stále ještě ve výstavbě s poněkud kluzkým terénem. Cestou vás čekají překrásné výhledy a opět asi 300 schodů. Když zde ráno sestoupíte, bude na pláži jen několik nadšených surfařů a hrstka místních rybářů, čekajících na odliv. Bohužel dnes již panorama přenádherné pláže trochu hyzdí staveniště vykukující z divoké krajiny. Na této pláži nenajdete prozatím ani lehátka se slunečníky, natož tak občerstvení. My jsme si chytře vzaly malou ovocnou svačinku s vodou (Sváča a Potůček jsou všude). Pláž je poměrně čistá a neotravují vás zde všudypřítomné ženy nabízející masáž nebo předražené náramky.

Díky vysoké hladině přílivu si není pomalu ráno kam odložit svršky ani najít místo ve stínu. Pobřeží se nezdá tak kouzelné jak jsme o něm četly. Brzy se však situace mění a ustupující oceán odhalí krásu tohoto místa. Široká písečná pláž, klidná mořská hladina a průzračně čistá voda, změní místo k nepoznání jako mávnutím kouzelného proutku. Důležité je hlavně nezapomenout nabitý foťák doma, což nám se nestalo :) ! Při odlivu se do moře stáhnou místní rybáři, lovící v mělkých vodách kraby a nejrůznější mořské pochoutky. Po prvních úvahách počítající s dvěmi hodinami na pláži, jsme se nakonec zdržely celý den. Kdybychom neměly tak velký hlad, tak jsme tam ještě teď.... Po výstupu nahoru pořizujeme poslední úchvatné snímky.

Velmi jsme se těšily na naši kulinářskou dobrotu, která nás čekala ve vile vzdálené asi 10 minut od pláže. Po ujetí 100 metrů, zastavujeme se zvláštními jízdními vlastnostmi motorky. Jednohlasně se shodujeme: My máme asi defekt! Stojíme na místě a máváme o pomoc. Dva Balijští chlapci zastavují a snaží se nám pomoct situaci vyřešit. Jeden se ujímá naší motorky a druhý nás jednu po druhé sváží do servisu (naše indonéština se již lepší :D ). U mýtné brány se informují na nejbližší opravnu. Po jednom kilometru zastavujeme u motoservisu. Usměvaví mechanici se ujímají našeho historického vozu. Oprava byla závažná, museli vyměnit celou duši, takže se nám to prodražilo na RP 50 K (cca 90 Kč). Ne všichni místní nás vidí jako chodící peněženky a tak milí a ochotní chlapci odmítli naši odměnu za svezení. S úsměvem nás opustili. Motorka opravena a jedeme se najíst.