Výlet pro náročné cestovatele.
Co lepšího vymyslet na Bali než výlet.
Východ slunce na sopce se snídaní zní skvěle. Budíček si nastavujeme na 1.30 ráno, řidič vyzvednává celé osazenstvo vily do auta pro 7 lidí. S kulichem na hlavě nás veze hlava nehlava, s vozidlem zřejmě bez tlumičů, takže cítíme každý výmol na našich kostrčích. Zhruba za 2 hodiny zběsilé jízdy dorážíme na výchozí bod, seznamujeme se s našimi průvodci, CD ano jako název media na přehrávání hudby a nějaká no name slečna. Řidič předává celou skupinku dvěma průvodcům, ti nás vybaví baterkami, zkontrolují vhodnou obuv a oblečení. Nahoře je přece jen 15 stupňů! a vyrážíme.
Je noc černočerná tma, jen hvězdy nám svítí na cestu. Průvodci nás nejprve protáhnou políčky s lokální zeleninou a lány chili papriček, jeden vede skupinu a druhý je na konci. Dostáváme se k úpatí sopky, tempo je rychlejší, skupinek je docela hodně, vidíme mihotající se světýlka baterek stoupajících odvážlivců. Od průvodce se dozvídáme, že mimo sezónu (teď) chodí 250 - 300 turistů a v hlavní sezónu až 400 turistů denně!!!
Na úpatí hory se zastavujeme u malé svatyně, kde se každý průvodce odevzdá připravený dáreček bohům, pomodlí se a následně zavelí své skupince k výstupu. Cesta je opravdu strmá, jde se po vyšlapané pěšině kolmo k hřebenu přímo vzhůru. Žádná cesta po vrstevnici jak jsme zvyklí. Při stoupání nahoru nás předbíhají místní děti v žabkách s naditými batůžky s občerstvením pro vyprahlé turisty šplhajícími mezi lávovými kameny.
Průvodce nám dělá pravidelné přestávky abychom popadly dech, jedna členka skupiny se musí odpojit cesta je náročná a zraněné koleno ji v prudkém stoupání nedovolí pokračovat, tak aspoň dožene spánkový deficit, druhá průvodkyně ji doprovází zpět na parkoviště. Během výšlapu máme problém s obuví, která klouže, a tak průvodce neváhá a pomáhá člence skupiny s výstupem, aby nedošlo ke zranění. Průvodce dělá pauzu jakmile spatří malou holčičku v žabkách, nevěříme tomu co vidíme. Sedmileté děvče nám nabízející občerstvení, kupujeme si vodu. CD nám vysvětluje že, jakmile holčička prodá co má v batůžku pokračuje do školy. Po dvou hodinách výšlapu se dostáváme na okraj kráteru. Je zde občerstvovací stanice a o kousek dál vyhlídková pozice pro pozorování východu slunce. S průvodcem jsme se shodly, že na vrchol hory pokračovat nebudeme. Vrchol se nachází o 400 metrů výše ještě náročnějším terénem, my jsme se svým výkonem spokojené, CD nás usazuje na lavičku. Objednáváme si kávu a čekáme na snídani o které jsme snili v průběhu výšlapu. Probudil nás silný šálek balijské kávy, povzbudil toust s banánem a jako vrchol výstupu jsme dostaly slíbená vajíčka připravovaná ve vulkanické páře.
Nakrmily jsme i místní vyhladovělé kočky.
Nahoře bylo pod mrakem, chvíli to vypadalo že nic neuvidíme. Už jsme se otočily, že se vydáme na cestu zpět, v zápětí se mraky roztrhaly a my jsme spatřily náš první východ slunce na Bali. Zážitek je to opravdu nezapomenutelný, umocněný námahou a radostí z výstupu. Samozřejmě následovala fotochvilka se štastnými výletníky. Poté jsme se prošly vulkánem, zbylé svačinky věnovaly opicím a vydaly se na cestu dolů. Stejnou trasou již za plného světla to vypadalo zběsile. Hledáme kam dát nohu strmé klesání ve skalní pěšině se "schody" i několik desítek centimetrů, navlhá skála s pískem a kamením klouže. Připadáme si jako kamzíci. Jdeme opatrně dolů. Předbíhají nás mladí obchodníci s prázdnými batůžky. Po hodině jsme dole u našeho auta a řidiče. Ten nás netrpělivě nakládá a pokračujeme dále.
Zastavujeme na prezentaci cibetkové kávy a místní produkce kakaových bobů a čajů. Projíždíme centrálními horami, začíná pršet. Náš výlet pokračujeme na vodopád Munduk. Na koupání to není, ale naštěstí přestalo pršet. Vodopád je v půvabné pralesní krajině, sejdete k němu po úzké pešině. Voda padá z velké výšky, je to úžasná podívaná. Je to tiché, poklidné místo BEZ zástupu TURISTŮ.
Naše cesta zdaleka nekončí, pokračuje na nedaleký nejvíce fotografovaný hinduistický chrám na jezeře Bratan na Bali. Ulun danu Bratan (plovoucí chrám) souhra ojedinělé architektury, poklidné náboženské atmosféry a nádherné přírodní scenérie. Krásu této památky nám znechutily zástupy turistů. Tak se celkem rychle přesouváme do auta na poslední přejezd do oblasti staletých rýžových polí Jatiluwih. Nachází se ve výšce 700 m nad mořem, rozkládají se od úpatí hory Watukaru až po pobřeží. Potřebovaly bychom sirky do očí, únavou už padáme. Vybíráme nejkratší trekingovou trasu mezi terasami. Na výběr je jich několik od 700 m po 4 hodinovou procházku. Místo je to úchvatné, památka UNESCO, nakupujeme pytlíky s rýží a rozhodně se zde chceme ještě vrátit na delší procházku.
Ps.: Bali nám dnes vzalo dech a to hned několikrát.
