……radosti nebo strasti hostitele vily?

dveře se zde netrhnou a postupně se projevují malé chybičky

---

Všechny naše pokojíky jsou teď pořád plně obsazené a jedna návštěva střídá druhou. Přesně jak jsme si přály! Přijíždí k nám lidé doslova z celého světa. Holky z Německa, kamarádky ze Singapuru, mladý pár z USA, novomanželé z Indie i mix různých národností. Domlouváme se anglicky a předáváme dál poznatky nabyté za půlrok strávený na Bali a zároveň se zajímáme o příběhy a názory jiných lidí díky službě AirBnB.

Tito lidé nás zaměstnávají dotazy, požadavky a někdy i starostmi. Na druhou stranu takto vznikají nová přátelství ba i nesympatie.

---

Za vše vypovídajících pár příkladů

Mladé studentky z Německa, Hannah a Marleen dojely na letní prázdniny po úspěšném absolvování bakalářského studia. Mladé dívky si přijely užít cestování s batožinou na zádech. Díky strastem způsobených oslavou konce Ramadánu, se dostaly na Bali už o tři dny dříve, než předpokládaly a tak tyto dny navíc, se rozhodly strávit u nás. Holky jsou velmi milé, společenské, slušně vychované a zdvořilé. Staly se z nás vzápětí kamarádky a během svého pobytu na Bali se k nám ještě několikrát vracejí. Jejich názory na život se shodují s tím mým a tak jsme vyloženě prožvanily večery s popíjením domácí slivovičky. Ta pomáhá rozvázat jazyk. Holkám se na vile moc líbí a dokonce přiznaly že se zde cítí jako doma. Pocit návratu na známé a příjemné místo je moc těší. Vyrazily jsme společně i na pláž odpočívat nebo do warungu na nudle. Koulely očima nad levnými cenami za rohem a nekonečně děkovaly při doporučení tajné pláže, kde strávily čas jen s pár jedinci v soukromí.

Tak tohle je ta světlejší stránka.

Ale co když . . .

Přijeli k nám hosté z USA Aliana a její přítel. Mladý studující pár. Ještě před příjezdem komunikujeme pomocí zpráv a mlaďochům vyřizuji výlet na sopku. Očekávám je podle plánu už v 17 hodin, ale je 18:30 a oni stále nikde. Po 20ti minutovém vysvětlování jejich řidiči cestu k nám, nakonec dorazili a podivují se, že to řidič podle adresy nemohl najít. Již v telefonu na mě Aliana útočí: to tam není kolem vás nějaký záchytný bod? Na to se osočím, že zde jsou a již jsem je řidiči i s polohou řekla a nemůžu za to, že to nemůže najít!

Vila se jim líbí, domlouváme se na ceně a na čase výletu na sopku. Na to se mě ptají odkud jsem a já odpovídám že přece z České republiky. Jsou unesení mou odpovědí jejich tzv. COOOL, ale předpokládám z minulé zkušenosti z USA, že ani netuší na kterém světadíle to je. Na to se otočí a odejdou. Jejich výlet začíná chvilku po půlnoci. „Amíci“ opouští pokoj s klimatizací nastavenou na 16 stupňů, se světly rozsvícenými v celém pokoji i koupelně a dveřmi dokořán z pokoje do venkovní koupelny. Na posteli je hromada věcí, zbytek je na zemi. Válí se tam všechno možné od rozházených bot po ručníky přes odpadky. Večer sedím v obývacím pokoji a mlaďoši mi vypisují zprávy, že musejí odjet dříve než předpokládali. Klíče prý nechají na nočním stolku a děkují za to, že u nás mohli zůstat. Na to zarachotí dveře jejich pokoje a odcházejí pryč. Možná jsem v tu chvíli byla neviditelná, ale přece nebudu hrát jejich hru a půjdu se slušně rozloučit. Nebyli očividně moc potěšeni, ale doprovodila jsem je ke dveřím a mile jsem řekla sbohem. Zabouchla jsem! Konečně jsou pryč! V pokoji to po jednom dni vypadá jako po výbuchu. Postel plná písku, kapesníky, náplasti, obaly a odpadky různého druhu všude kolem. Všechny dveře dokořán otevřeny, světla rozsvícena. Nevím jestli v každé americké domácnosti mají někoho kdo jim chodí za zadkem a sahá po vypínači a klice nebo to za ně dělá maminka?!

Teď mě čeká ještě velký úkol napsat na naše hosty hodnocení. Jak to dopadne? To by mě samotnou zajímalo . . .

-

P.S.: nepouštějte si američany do domu!

P.P.S.:Rychlostí blesku se nám blíží půlroční doba strávená na Bali. Poznáváme toho čím dál více a kousky map nám začínají do sebe zapadat jako puzzle.