Unikáty, skvosty a jedinečné zážitky, pokračování objevování na Borneu
Borneo je pro mne místo, které mi dalo spoustu dalších poprvé. Asi největší zážitek bylo pro mě noční pozorování želv na překrásném ostrově, kde mají dostatečný klid na kladení vajec.
Kahau nosatý - nikdy jsem o těchto opicích neslyšela. Nosatá opice je vzácný druh, který žije jen na Borneu. Nenajdete je nikde jinde. Jsou poměrně většího vzrůstu a samec je lehce rozpoznatelný od samice. Hlavním rozlišovacím znakem je velikost a tvar nosu i celého těla. Na hřbetě má srst cihlově červenou, končetiny má šedivé, spodek těla a ocas krémový, obličej zbarvený do červena. Těšíme se až je uvidíme na živo. Areál je opět formou záchranné stanice, ale výbavou a nabídkou oproti orangutaní docela pokulhává. Se zakoupenými lístky přejíždíme areálem. Zastavujeme u vstupu a cestou již na pár opic narážíme. Nejsou až tak plaché jako orangutani a jejich počet je mnohonásobně vyšší. Pospolu s Makaky jsou krmeni každý den v určený čas.
Hlavní je příchod samce, který svými gesty ovládá celou smečku. Jeho přítomnost je nepřehlédnutelná. Velké svalnaté tělo, dlouhý ocas a nejvýrazněji zbarvený veliký nos. Opičky jsou to hravé. Pozorujeme opět přes hodinu a jsme uneseni, i když nám teče pot po celém těle. Je to nádhera vidět tyto unikátní zvířata volně v přírodě, bez jakéhokoliv plotu či skleněné dělící stěny, volně pobíhat a sledovat jejich přirozené prostředí. Opravdu vzrušující a nezapomenutelný zážitek.
Tento den ještě máme v plánu vidět další unikátní druh Sun Bear. Druh medvěda, vyskytující se opět jen na Borneu. Je zajímavé, že právě na ostrově Borneo je vyvinuto tolik unikátních savců a ptáků a rostlinných druhů, jenž nejsou nikde jinde na světě. Místo toho aby si místní obyvatelé vážili těchto unikátů, devastují deštné pralesy kácením a výsadbou peněžně výnosnějších palem. Peníze vládnou světem a proto je třeba zahraničních dobrovolníků "záchranářů" a milovníků přírody, kteří jsou ochotni svůj drahocenný čas investovat do záchrany přírodních pokladů, jako mají tady. Díky nim ještě můžeme tyto ohrožené druhy stále vidět živé a ne jen v literatuře nebo učebnicích.
Večer podle doporučení jedeme do vyhlášené přístavní restaurace Sim Sim , která je ve čtvrti, kde se bydlí na moři. Dřevěné domky postavené na kůlech v přílivové oblasti. Bydlení vypadá mírně depresivně. Nepořádek, odpadky všude kolem. Procházíme mezi jednotlivými chatkami po lávce s linoucím se pachem a nakoukáme do bytů skrze okýnka. Uvnitř vše naleštěné a hlavní součástí je samozřejmě TV se satelitem! Těžko říci, jak to ve vychvalované rybí restauraci bude vypadat. Máme lehké obavy.
Sezení je na plastových židlích a kolem je vše vyzdobeno v čínském stylu. Koukáme na kádě s rybami a mořskými plody. Jsme zde první. Uvidíme jestli někdo ještě dorazí. Objednáváme si jídlo a po hodině je restaurace plná. Jídlo je vynikající. Olizujeme se až za ušima. Takové chutné a od pohledu krásné mušle, jsme ještě nikde nejedli. Ryba je také vynikající. Jednotně souhlasíme s doporučením. Vše čerstvé, milá obsluha a jídlo skvělé, akorát ta třída stolování je bohužel jako na většině zatím navštívených asijských místech nízká.
Následující den se vydáváme na výlet s noclehem. Poblíž města Sandakan se nachází Turtle Island. Želví ostrov, kam chodí v noci klást karety obrovské svá vejce a je zde vybudovaná ochranná stanice. Ostrov je malinký, ale nabízejí zde čisté a skromné ubytování. Ráno po snídani se naloďujeme na malou loďku a jedeme směr severovýchod. Po hodině vystupujeme na žlutobílých plážích ostrova. Všude kolem jsou stopy v písku vypadající jako koleje nějakého velkého nákladního vozu a různě hluboké díry. S batohy na zádech jdeme směrem k malé recepci spojené s jídelnou a dostáváme klíče od svého pokoje společně s pokyny k dennímu programu. Oběd, koupání v čistém moři, obhlídka ostrova a večer nástup na večeři. Po večeři začíná hlavní program.
Pouštějí nám video o životě želv a problémech, které z nich dělají ohrožené druhy. Jsme plni očekávání, jestli nějaké želvy uvidíme. Během dne je ve vodách okolo ostrova nespatříte a po setmění je vstup na pláž bez doprovodu přísně zakázán. Sedíme venku na terase a čekáme co se bude dít a najednou rangeři a průvodci vyskočí s nadšeným zvoláním TURTLE TIME. Tak jde se na to! Baterky do rukou a hurá hromadně na východní pláž. Tam se už usídlila jedna želva o rozměru 1x1 metr a klade svá vejce. Je to obr!
V celkovém součtu je počet vajec 126. Ochránci vejce postupně sbírají. Po nakladení vajec je želva ještě označkovaná a přesouváme se do malé zahrádky, kde jsou vysázeny vejce, které již byly nakladeny a posbírány. Připravena díra je hluboká asi 600 mm a opatřena malou síťkou po obvodu. Vejce jsou uloženy naspod a díra je následně po patřičném zdokumentování turistů zasypána. Teď mají želvičky 40 dní na to, aby se vyvinuly a vylíhly. Jejich úspěšnost zde činí okolo 90% a pohlaví je ovlivněno teplotou ve které se vejce vyvíjejí. Po 40 ti dnech želvičky vylezou a jsou sesbírány a vypouštěny do moře. A tak i my jdeme na západní pobřeží s krabicí ve které jsou malinkaté želvičky, čerstvě vylíhnuté a připravené na život v moři. Během vypouštění se želvičky fixují na světlo baterek, které evokuje svit měsíce a malé Karetky jej následují. "Hlavně se nikdo ani nehněte" hlásí ranger. Želviček je tolik a rozprchávají se do všech směrů, že hrozí nebezpečí zašlápnutí a to by přece byla škoda po tak velké snaze je všechny zachránit. Pomaličku některým zbloudilým jedincům pomáháme najít ten správný směr a jakmile jsou želvičky všechny ve víru moře, opouštíme s pocitem štěstí a dobrého skutku pláž. Je čas si jít lehnout, zítra další den, který bude hlavně na delší přesun ze města Sandakan do Lahad Datu.
