Výlet z Ubudu do chrámového komplexu Gunung Kawi a paláce Tirta Empul

Probouzíme se v krásné dřevené chatce, se zahalenými nebesy na předměstí Ubudu.

Konečně jsme měli klidnou noc bez bzukotu komárů. Do růžova vyspaní se probíráme do úžasného slunného rána v malebném rezortu Saka Village. Většina turistů je již na snídani v otevřeném baru u bazénu, posloucháme štěbetající francouzké turisty s místní rytmy píšťal a různých gongů a zvonečků, připomínající vibrování mobilu. Na snídani plánujeme dnešní program. Vyrážíme na skutříku, téměř už s placatými zadky, vstříc novým dobrodružstvím. Nejdříve si nechtě děláme krátký okruh kolem ubytování a pak vyrážíme doopravdy.

První zastávku děláme v chrámu s posvátnými prameny Pura Titra Empul zhruba po 40 minutách jízdy. U vstupu nás balí do sarongu, abychom nepohoršovali božstva. Míjíme spousty dárečků a vonných tyčinek, místní musí do chrámu donést obětiny. V chrámu je převážná většina hinduistů provádějících očistné ceremoniály. Všechno je krásně barevné a voňavé, koukáme se na probíhající ceremoniály, zaznamenáváme okamžiky. Přestože, nebo právě proto, nás postupně

zrazuje technika nejdříve zrcadlovka, pak kamera gopro dokonce i mobily máme téměř vybité a bez navigace je tady člověk jako bez očí. Bohové si asi dneska fotky nepřejí. Jejich přání respektujeme, co jiného nám zbývá. Komplex je krásně nazdobený, tak si vše užíváme na vlastní oči. Rozsáhlý chrám plný věřících, s bazény a koupajících se v posvátné vodě vyvěrající z chrličů. Vypadá to příjemně, koupání s velkými rybami, avšak zdání klame voda je ledová, fronty čekajících na jednotlivé prameny dlouhé. Nám stačí smočit prsty u ruky a s posvátnými kapkami pokračujeme dále, míjíme autobus plný japonských turistů. Pochvalujeme si, že jsme si chrám mohli projít před jejich příjezdem.

Posilňujeme se banánem místní trhovkyně, banány jsou malé a velmi lahodné. Dalším našim cílem je chrámový komplex z 11. století Gunung Kawi. Navigace ukazuje pár minut cesty, nasedáme na skútr. Po několika minutách přijíždíme podle mapy k cílovému bodu. Místo vypadá pochybně, okraj zapomenuté vesnice nepůsobí jako příjezd k významné památce. Ujímají se nás místní, vysvětlují nám rukama nohama, že jsme špatně, ale že nás zavedou. Potkáváme se ještě s jednou turistkou zřejmě ruské národnosti, soudě podle přízvuku. Základní angličtinou se s námi dorozumívá. Místní nabízejí, že nás k památce zavedou "zkratkou". Po deseti minutách pochodu v rýžových polích se dostáváme ke srázu. Další sestup odmítáme, nemáme na něj obuv a rozhodně to není cesta na 5 minut, kterou místní chlapci zprvu avizovali. Vracíme se tedy zpět na skůtry a opět jsme se ponaučili o tom, že se místním nedá věřit. Jedeme hledat hlavní vstup. Po několika kilometrech přijíždíme k placenému parkovišti, první znamení úspěchu. Platíme vstupné ca 30kč, vstupné tady mají za lidovku. Halíme se do sarongu, ovazujeme se šálou a sestupujeme po schodišti ke skalním reliéfům. Schody vedou mezi rýžovými poli přes otvor vytesaný v kameni sestupujeme do úchvatného uzavřeného komplexu skalních reliéfů s potékající říčkou Pakerisan a malebným mostem.

Jedna z legend mluví o tom, že všechny skalní stavby vytvořil během jedné noci mytický obr Ibo Kewo svými nehty. V každém případě se jedná o jedno z nejzajímavější a nejkrásnějších míst Bali. Tento komplex zahrnuje 10 hrobek vytesaných do skály, které jsou 7 metrů vysoké. Toto dílo byla věnována králi Anaku Wungsuovi z dynastie Udayana. Na jedné straně údolí blíže vstupu leží hrobky královen, na druhé údolí za řekou, pak vedle chrámu leží hrobka krále a významnějších královen. Faktem je, že zde nebyly nikdy nalezeny žádné ostatky, tudíž se předpokládá, že tyto hrobky měly pouze symbolický charakter. Tato památka je unikátní a jiná než všechny ostatní chrámy tady na Bali. Procházíme jeskyně, sochy a vracíme se po schodišti poseté prodejci místních řemeslných výrobků zpět ke vstupu.

Pěkně nám vyhládlo, takže se vracíme do Ubudu na pečené prasátko Babi Guling do vylášeného warungu Ibu Oka. Tento prosperující warung, jemuž raketově stoupla návštěvnost po vysílání pořadu kuchař na cestách. Z jídelny u cesty pro místní se stala turistická atrakce, vše se přizpůsobilo zahraničním strávníkům včetně ceníku. Usuzujeme i z aktivní stavební činnosti a obrovskému chrámu vznikajícího u vstupu. Prasátko bylo velmi dobré, ale kouzlo autentičnosti již vyprchalo. Do budoucna se poohlídneme po jiném warungu s prasátky, který nebude ve všech průvodcích, ale bude plný lokálních strávníků a s lidovými cenami. My se po vydatném mastném obědě osvěžujeme kávou ve vedlejší kavárně. Spokojení a najezení opouštíme klidný Ubud. Natěšení se vracíme zpět na jih s vydatným deštěm v patách. Pláštěnka je nejdůležitější část výbavy na cestování po vnitrozemní Bali. Užili jsme si prázdné cesty a panoramata s tvrdě pracujícími domorodci na rýžových polích. Doprava plynule houste až do úplné zácpy. Znamení, že jedeme správně :) spokojení a odpočatí se vracíme na vilu a do každodenního pracovního života v ráji.

Ps.: Krása je způsob jakým je pravda prezentována.

PPs.: Krása je daná hlubokým poznáním :) 🙏🌺